Spolek JÁMY našel a zabezpečuje starý středověký Důl Panny Marie Vítězné. Že jste o něm ještě neslyšeli? Nevadí, podívejte se spolu s námi trochu do minulosti.
Tento článek také vyjde v prosincovém čísle Jílovských novin
Historie dolu Panny Marie Vítězné
Důl leží na takzvaném Kocourském žilném pásmu v návrší svaté Anny, přibližně na půli cesty mezi Studeným a Jílovým. Kdy přesně se začal důl razit nevíme, ale archivní zprávy říkají, že roku 1535 obdržel propůjčku k tomuto dolu jakýsi Adam z Prahy. Tehdy se však ještě nazýval důl v Rýžích a až po ukončení husitských válek byl důl přejmenován na důl Panny Marie Vítězné. Středověký původ dolu dokládá i archeologický nález z ledna letošního roku, a to nález hrdla džbánu, který pochází přibližně z 15. či 16. století. Ucelenější historické záznamy týkající se vlastníků dolu, odvedeného zlata či mapových podkladů jsou však až z 18. století.
Roku 1710 se stává hlavním těžařem na dole slavný barokní malíř Petr Brandl. A i když je velmi úspěšný, jeho bouřlivácký a bohémský styl života i nepořádek v účetnictví vede po pěti letech činnosti k rozpadu těžařstva. Brzy se však dolu ujímá nové těžařstvo a výnosy zlata jsou zde až do roku 1740 opravdu velké, v průměru tři kila zlata za rok. Velmi často jsou zde nacházeny půlkilové závalky, řečené faly, ale je doložen i nález 1,12 kg, 2,5 kg a 3,2 kg těžkého zlata, takzvaného handštánu. Jak archivní zprávy hovoří „šlo o pucek rudy zlatem prorostlý a jako by zlatým plechem pobitý“. Že byl důl Panny Marie Vítězné v 18. století velmi významný, hovoří i fakt že se na dole za necelých padesát let vytěžilo 56 kilo zlata, tedy polovina toho co v celém jílovském revíru za celé 18. století.
Bohužel už roku 1740 se pomalu snižovaly výnosy a to až na 0,5 g na tunu rudy. Ke všemu byl roku 1741 až 1743 důl z důvodů války o Habsburské dědictví opuštěn a zatopen. Právě všudypřítomná voda způsobovala horníkům mnoho vrásek na čele, protože se musela velmi složitě čerpat na povrch. K tomuto účelu zde byl nainstalován vodotěžný stroj, jak ukazuje dobová mapa, a zároveň se pracovalo na dokončení Starokocourské štoly, která měla důl odvodnit. To se povedlo až v roce 1756, tedy pouhých pět let před definitivním ukončením těžby. V té době už důl dosahoval úklonné hloubky cca 180 metrů, tedy téměř na úrovně štoly Karla VI. Záznamy z roku 1775 sice říkají, že se zde dělala prospekční prohlídka a že důl byl zčásti vyzděn a zčásti ražen v pevné hornině. K obnovení těžby však již nedošlo.
Ačkoliv historické záznamy z 19. století neuvádějí žádnou činnost na dole Marie Vítězné, přesto se zde něco muselo dít. Při čištění jedné z dobývek začátkem února roku 2015, byl nalezen kovový lojový kahan a posléze i vrták, kracka a čtyři hornická želízka. To vše leželo pod více jak desetitunovým skalním blokem. Právě kahan, který byl datován na začátek 19. století a bez něhož by havíř dobrovolně nevyfáral a též absence mlátku ukazuje, že k závalu muselo dojít během jeho kutání. Můžeme se jen dohadovat, ale zřejmě zde byla prováděna nějaká menší, snad i nelegální prospekční činnost a původní stará výdřeva nevydržela tlak velkého skalního masívu. Je otázkou, zda havíř nezůstal i s mlátkem pod zbytkem závalu, který nebyl ještě zcela odklizen. To zjistíme v nejbližší době. Poslední známou průzkumnou otvírku zde dělal důlní lezec J. Gutweil z Kabátů s třemi havíři v roce 1948, ale bez úspěchu. Důl byl zlikvidován a po vyhnití dřevěných stojek se do dolu v sedmdesátých letech propadla chata.
Tady by mohla historie dolu končit, kdyby se nenašlo několik nadšenců, kteří se rozhodli nenechat ho svému osudu a udělat vše pro to, aby byl jednou zase pýchou našeho města. O tom však až příště. Nyní se můžete v krátkém videu do popisovaného dolu s námi podívat.
Pokud by vás zajímaly další informace, můžete se podívat na dokument České televize z cyklu Tajuplný podzemní svět
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/
nebo další video natočené naším spolkem:
Přemysl Kuklík, hornicko-archeologický spolek Jámy, z.s.
